Ötztal 2026 – Oetz: lezení, VHT a první ferraty

Oetz jako základna

Letos v létě jsme se do rakouského Ötztalu vydali hned dvakrát. Poprvé 2.–11. července, podruhé 31. července–7. srpna 2026.

Jako základnu jsme si vybrali Oetz a během obou pobytů jsme kombinovali především lezení a vysokohorskou turistiku. Při druhé návštěvě jsme přidali také ferraty.

Lezení jsme objevili až v pozdějším věku a věnujeme se mu zatím krátce. O to víc nás baví poznávat, kam všude nás může zavést a co nového se ještě můžeme naučit. Oba pobyty v Ötztalu pro nás proto byly nejen dovolenou, ale také příležitostí získat další zkušenosti na skalách a postupně poznávat další možnosti pohybu v horách.

Při první návštěvě jsme bydleli v apartmánovém domě Appartements Pfausler, Weiherweg 2, 6433 Oetz. Ubytování jsme objednali přes Booking.

Apartmán jsme zvolili především kvůli soukromí, které nám tento způsob ubytování poskytuje, a také proto, že jsme s sebou měli našeho malého knírače. Ubytování bylo hosty velmi dobře hodnoceno a naše zkušenost to jen potvrdila.

Oetz leží v nadmořské výšce kolem 820 m, pod masivem Acherkogelu a nedaleko jezera Piburger See.

Pro nás se ukázal jako výborná základna. V dosahu zhruba 30 km se dá kombinovat sportovní lezení, turistika, VHT, ferraty, cyklistika, MTB i koupání. Program se tak dá snadno přizpůsobovat počasí a momentálním podmínkám.

🧗 Lezení v Ötztalu

Během našich pobytů jsme lezli ve dvou oblastech.

První byl Klettergarten Oetz, který se nachází prakticky na začátku Oetzu, přibližně kilometr od našeho ubytování. Jde o menší oblast s přibližně 39 velmi dobře odjištěnými cestami obtížnosti 3–7 UIAA.

Velkou výhodou je jednoduchý přístup. Parkoviště je přímo u oblasti a nástup pod skály zabere asi dvě minuty.

Druhou oblastí, kterou jsme navštívili, byl Klettergarten Oberried, asi 15 km od Oetzu směrem hlouběji do Ötztalu. Cesta autem trvá přibližně 15–20 minut a následný nástup ke skalám jen 2–5 minut.

Oberried je už podstatně větší oblast a nabízí přibližně 143 sportovních cest obtížnosti 3–8 UIAA. Také zde jsme byli spokojeni s velmi dobrým odjištěním cest.

Možnosti lezení jsou ale v celém Ötztalu mnohem větší. Po délce údolí se nachází přibližně 21 Klettergarten s celkem kolem 750 cest různých obtížností.

Topa jednotlivých oblastí a další informace o lezení, turistice a ferratách jsou k dispozici na turistickém webu Ötztalu.

Klettergarten Oetz se nám osvědčil natolik, že jsme se sem při druhém pobytu ještě dvakrát vrátili.

VHT se psem a Stuibenfall

🥾 VHT se psem

Na první pobyt jsme měli s sebou také našeho malého knírače o hmotnosti přibližně 9 kg.

Trasy, které nás zajímají, si většinou připravujeme už doma pomocí aplikací Mapy.com a Komoot. Na místě potom plán dolaďujeme podle aktuálního počasí a podmínek.

Absolvovali jsme několik treků s převýšením přibližně 500 až 1200 metrů a dostali se do nadmořské výšky kolem 2400 m.

Jedním z výstupů byla trasa od spodní stanice lanovky Acherkogelbahn směrem k Acherbergalm, při které jsme nastoupali přes 1100 výškových metrů.

Další pěknou túrou byl Ochsengarten – Rosskopf s převýšením přibližně 890 metrů.

Lanovky při našich túrách nevyužíváme. Když už jdeme na kopec, chceme si ho vyšlápnout celý pěšky.

Pro ty, kteří lanovky využít chtějí, je ale zajímavá Summer Card, kterou lze získat u zapojených ubytovatelů a která umožňuje využívat řadu místních atrakcí včetně lanovek.

💦 Stuibenfall

Jedním z technicky nejzajímavějších výletů byla trasa kolem Stuibenfallu, nejvyššího vodopádu v Tyrolsku.

Vodopád je vysoký 159 metrů a turistická trasa vede po rozsáhlém systému kovových schodů, lávek a vyhlídkových plošin. Jedním z hlavních lákadel je přibližně 80 metrů dlouhý visutý most.

Právě tady jsme museli trochu řešit našeho čtyřnohého parťáka. Kovové rošty schodišť a mostu nejsou pro psí tlapky příliš vhodné.

Na podobné situace jsme ale byli připraveni. Přes schodiště, most a další exponovaná místa našich túr jsme psa přenášeli ve speciálním batohu.

Kolem Stuibenfallu vede také ferrata obtížnosti C, která v horní části nabízí mimo jiné lanový most přes vodopád.

Tentokrát jsme ji nechali na jindy.

Podruhé v Oetzu – ferrata a Sulzkogel

Na přelomu července a srpna jsme se do Oetzu vrátili.

Tentokrát jsme vyrazili bez psa, takže jsme mohli vybírat náročnější horské túry a k lezení přidat také ferraty.

Protože se lezení věnujeme zatím krátce a s exponovanějšími alpskými ferratami jsme neměli zkušenosti, nevěděli jsme ani, jak nám bude pohyb ve větších výškách vyhovovat.

Rozhodli jsme se proto postupovat postupně a jako první zvolit lehčí ferratu.

🧗 Eckkamm – naše první alpská ferrata

Vybrali jsme si Eckkamm Klettersteig u Längenfeldu, přibližně 26 km od Oetzu.

Ferrata má maximální obtížnost B/C a je vybavena velkým množstvím umělých stupů. Díky tomu je vhodná i pro začátečníky.

Zvládli jsme ji bez problémů a hlavně jsme si ji užili. K tomu pěkné výhledy a první zkušenost s tím, jak nám tento způsob pohybu v alpském prostředí bude vyhovovat.

První zkušenost dopadla dobře a určitě nezůstane jen u jedné ferraty.

🏔️ Sulzkogel – 3016 m

Nejnáročnější túrou našeho druhého pobytu byl výstup z Kühtai na Sulzkogel (3016 m).

Čekalo nás převýšení přibližně 1200 metrů a zároveň možnost vyzkoušet si delší pohyb ve výšce přes 3000 metrů.

Výstup jsme zvládli a Sulzkogel se stal jedním z nejsilnějších zážitků celého pobytu.

Po lezení a první ferratě jsme si tak mohli připsat i třítisícový vrchol.

⛈️ Počasí nám trochu zamíchalo plány

Při první návštěvě bylo opravdu teplo. V Oetzu se teploty pohybovaly kolem 30 °C a ani v horách nebylo v době tehdejších veder o mnoho chladněji.

Druhý pobyt už byl z hlediska plánování komplikovanější.

Kromě vysokých teplot byly téměř každý den hlášeny přeháňky a bouřky. Navíc se během dne často měnil předpokládaný čas jejich příchodu.

Museli jsme proto program průběžně upravovat. Některé plánované aktivity, především další ferraty, jsme raději zrušili nebo nahradili turistikou. Dvakrát jsme místo toho vyrazili lézt do Klettergarten Oetz.

V horách se zkrátka nedá naplánovat všechno. Někdy je lepší plán změnit a nechat si další cíl na příště.

Na nové věci není pozdě

🍲 Jídlo moc neřešíme

S místní gastronomií mnoho zkušeností předat nemůžeme.

Během treků a lezení si většinou vystačíme se sušeným masem, energetickými tyčinkami a ovocem.

Ani po návratu nechceme trávit příliš času přípravou jídla. Do restaurací tak chodíme většinou jen na kávu a štrúdl.

Osvědčila se nám dehydrovaná jídla Travellunch. Stačí zalít horkou vodou, deset minut počkat a je hotovo.

Pro nás jednoduché a praktické řešení – raději věnujeme čas horám než vaření.

👍 Dobrá zpráva pro milovníky VHT

Ötztal je samozřejmě známou turistickou oblastí a kolem hlavních atrakcí nebo v údolí je návštěvníků dost.

Na horských túrách jsme ale měli úplně jinou zkušenost.

Jakmile jsme vyrazili pořádně do kopce, lidí velmi rychle ubývalo.

Na některých trasách jsme potkávali jen minimum dalších turistů. Pokud tedy někdo hledá delší túry, větší převýšení a trochu klidu, Ötztal má rozhodně co nabídnout.

Po dvou návštěvách během jednoho léta můžeme říct, že Oetz nám jako základna pro aktivní pobyt opravdu sedl.

Na relativně malém území můžeme podle počasí kombinovat lezení, VHT, ferraty a další aktivity. A přestože jsme zde během léta strávili dohromady více než dva týdny, zdaleka jsme nevyčerpali všechno, co Ötztal nabízí.

Lezení jsme objevili až v pozdějším věku a věnujeme se mu zatím krátce. Možná právě naše zkušenost může být inspirací i pro další, kteří si říkají, že na lezení nebo nové aktivity v horách už je pozdě.

Není nutné začít ve dvaceti. Důležité je začít rozumně, postupně získávat zkušenosti a mít z pohybu radost.

My jsme se zatím dostali od prvních zkušeností s lezením k výjezdům do Alp, první ferratě, delším horským túrám a na Sulzkogel ve výšce 3016 m.

Nebereme to jako honbu za výkony. Spíš jako možnost dál objevovat něco nového a užívat si společný čas v horách.

A v Ötztalu nám ještě spousta míst zůstala na příště.

Miloš a Jana Baumgartlovi